Nákup v IKEA

V pátek jsme byli nakupovat v IKEA. Je to od nás kousek, asi 30 minut MHD. Potíž je, že to je ve čtvrté zóně, takže cesta tam a zpět vyjde na skoro 60 DKK. Takže tam moc často jezdit nebudeme.

Dali jsme si tam na jídlo masový koule (15 koulí za 45 DKK) s bramborem a omáčkou a napůl kousek dortu (9 DKK). A hrozně jsme se přejedli, takže jsme potom večer ani nejedli večeři. 

Potřebovali jsme koupit nějakou poličku na školní věci a stolek k pohovce. A lampičky. A jak to tak při výletech do IKEA bývá, koupili jsme tohle a mnohem víc věcí. Vzorek je na fotce.

Naštěstí je dánská IKEA levnější, než ta česká, takže si můžeme říkat, že ty věci, co jsme nakoupili navíc, byly v podstatě pokrytý cenou, kterou bychom za to, co jsme skutečně potřebovali, zaplatili v ČR :) A tady přehled cen:

• EXPEDIT knihovna 2x2 tmavá
• cena v ČR: 799 Kč
• cena v Dánsku: 179 DKK (= 590 Kč)
• LACK stolek červený
• cena v ČR: 299 Kč
• cena v Dánsku: 79 DKK (260 Kč)
• Podložka na NTB
• cena v ČR: 399 Kč
• cena v Dánsku: 79 DKK (260 Kč)
• KVART lampa stolní
• cena v ČR: 299 Kč
• cena v Dánsku: 79 DKK (260 Kč)
• Prkýnka
• cena v ČR: 69 Kč
• cena v Dánsku: 22 DKK (67 Kč)

Stěhování, znáte snad něco lepšího? :)

Takže jsme to tam celkově nějak přežili a ve středu hurá do našeho nového domova. Jako vždycky, když se člověk spolehne na autobusy, protože má být někde načas, i tentokrát autobusy zklamaly (to přeháním, ale… ). Na Rejseplanen.dk (něco jako IDOS) jsme si našli, že musíme jet jedním autobusem jedním směrem asi šest zastávek. Tak dojdem na zastávku a čekáme. Když do protisměru projede už druhej autobus, ale naším směrem nic, znervózníme. Ale na zastávce nic napsaný není, tak se snad nic neděje. Pak nám ale kluci, co jdou kolem, říkají něco jako Jeg synes det bus ikke korer (ti, co dánsky umí, pominou všecky chyby, co v té větě jsou, ti, co dánsky neumí, obdivují). A pak už anglicky, že ten autobus nejezdí a že musíme jít zpět dvě zastávky, protože od tam je objížďka. Paní indického původu, co čeká na stejný autobus, ale na druhou stranu, sdílí stejný názor, ale aspoň nám řekne, ať jedem ty dvě zastávky na druhou stranu autobusem. Tak zas čekáme a už je 14:55 a je jasný, že opět díky spolehlivost kodaňských autobusů přijdeme k Sarah pozdě (máme tam být v 15:00). Autobusy celkem plný, přestoupíme teda konečně v 15:10 na správný směr a pochopíme, že to byla další osudová chyba. Na další zastávku nám to totiž trvá cca 20 minut!!!! Vzhledem k tomu, že naše cesta má trvat ještě osum zastávek dalších, tak jdu do mdlob. Ještěže už máme tu smlouvu na ten byt, od které se dá odstoupit s výpovědní lhůtou tři měsíce. Autobus se ale pak nějak rozjede, takže cca 15:50 zvoníme u Sarah.

A to jsme neměli vybraný peníze na nájem, takže jsme vzala všecky tři karty, co s Peťou vlastníme, a šla do bankomatu vybrat 6000 DKK. Asi si dovedete představit, jak se na mě lidi koukali, když jsem tam strkala už třetí kartu a vybírala z každé něco mezi 5 a 10 tisíci korunami českými. Někteří to dokonce vzdali a rozhodli se, že vybírat peníze nepotřebujou. Než čekat, až já budu mít dost. Připomínalo mi to takový ten vtip s Pepíčkem a automatem na bonbóny... přece nebudu odcházet teď, když vyhrávám, ne?

Naštěstí má Sarah i její tatínek celkem pochopení, nehledě na to, že ona se taky nestíhala moc dobalit. Pak následuje povinná instruktáž k použití pračky, koupelny, dveří atd. a v 17:00 už jsme sami doma. Chybí nám ale peřiny a povlečení, takže jdeme nakupovat do Jysku. Koupili jsme si:

• Peřiny za 100 DKK jedna (teplý, dutý vlákno)
• Moc cool povlečení za 75 DKK jedno
• Prostěradlo za 49 DKK jedno

Ty ceny nás celkem příjemně překvapily. Nejde sice o nějak desénové kousky do ložnice se starožitnou komodou, ale když je otočíme růžovou stranou dolů, tak se v nich vyspí i Peťa.No a pak jsme si upekli hranolky, nalily kolu, zapnuli Sám doma na DVD, co nám tu nechala Sarah a asi v jedenáct usnuli.

Hostely, koleje a komfort studentského ubytovávání

Protože jsme měli ubytování až od 31. srpna, ale škola nám začínala intrem už 25. srpna, museli jsme si na ten čas sehnat něco alternativního. A tak přišla řada na hledání hostelů. Vzhledem k tomu, že o lepší databázi nevím, hledali jsme přes www.hostelworld.com. A našli jeden hostel, který byl relativně blízko školy (20 minut pěšky), měl volno, když jsme potřebovali a měl luggage room na zavazadla, která se vzhledem k nepřebernému množství věcí, co jsme s sebou vezli, hodila.

Hostel se jmenuje Sleep in Heaven a je ve čtvrti Norreboro. Z hlavního nádraží (a tím pádem i ze zastávky Eurolines) se tam dá dostat celkem dobře, to nás po ránu potěšilo. První noc jsme trávili ve dvanáctilůžkovém pokoji, což bylo nic moc. Sice byl ten pokoj docela dobře rozdělený, takže na sebe viděli vždycky max. čtyři lidé, ale kovové skříňky, postel u vchodu a dvanáct obyvatel, kteří všichni vstávali a šli spát v naprosto jinou dobu, moc dobrého spánku nezaručilo.

Když si chcete někde nechat kufr v Kodani
Pak nás trochu naštvali, protože nám v místnosti na zavazadla nenechali naše kufry přes víkend, na který jsme jeli do Aarhusu, takže jsme jedny nechaly potají v jejich skříňce na klíč (což je vlastně lepší, než to nechávat volně přístupné) a jedny na hlavním nádraží za 40 DKK na den (takže jsme celkem zaplatili 120 DKK za schování zavazadla).

Všichni studenti spí v hostelu
Když jsme se vrátili z Aarhusu, už jsme spali v šestilůžkovém pokoji (já a samí kluci ;)), a to bylo v pohodě. Vypadalo to, že většina obyvatel toho pokoje ani nebyli tak moc turisti, jako studenti, co neměli, kde bydlet. Povzbudivé, že? Jeden z nich byl dokonce kluk, co s náma chodil na dánštinu během letní školy! No není to náhoda? :) Potkáme se na letní škole a pak spolu spíme nejenom v hostelu, ale dokonce v pokoji. No a ten nám třeba říkal, že má ubytování od 1. září a jenom na měsíc, takže docela chudák. No jo, ale taky začal hledat v tom týdnu, kdy my už jsme ubytování měli sehnaný, tak to je pak těžký. Kromě toho spousta dalších lidí v našem programu a i v Peťovým programu ještě nemá ubytování a bydlí v hostelu nebo u kamarádů. Mazec! Máme fakt štěstí.

Quality vs. Quantity (speciální téma pro AIESECáře, zajímavé ale pro všechny! :)
Zajímavý ale přitom je, že asi mají všichni dost vysoký standardy. Třeba jedna holka v mým programu (i když je to teda Francouzska, ne Dánka) se hrozně rozčilovala nad neschopností a nekompetentností ubytovací kanceláře na CBS, protože ji přiřadili pokoj, který by musela sdílet s jinou, cizí! holkou. Přitom ten pokoj má prý asi 20m2. Takže chápete? Ona byla naštvaná, že má bydlet na 20m2 s jinou holkou. Přála bych jí strávit rok na trojáku na Jižáku. By asi jinak mluvila. No a pak se divíme, že je v Dánsku nedostatek studentského ubytování, když je prostě nepřípustné bydlet na kolejích ve dvou kromě asi celkem deseti pokojů v Kodani. A podle toho, co říkala Týna, tak v Aarhusu renovují koleje a to tak, že kde dříve sprchu sdíleli třeba čtyři lidi, tak teď má každý pokoj vlastní příslušenství, protože přece nebudete používat sprchu a záchod s někým cizím, ne? No a takových pokojů se tam samozřejmě vleze míň. A pak se studenti diví, že bydlí v hostelích.

Sleep in Heaven
Ale zpátky k hostelu. Sprchy celkem čistý (až na nechutnou výjimku toho, že položený na rámu dveří tam byl asi dva dny použitý tampón) – na podlaze žádný vlasy, umyvadla nepříliš poplivaný pastou atd. V postelích nebyly blechy, polštáře a peřiny vypadaly celkem neposkvrněně, přístup všude na kartu, zamykací skříňky na pokojích a podle mě docela pěkná a útulná, velká společenská místnost. Takže až vás neubytujeme, rozhodně doporučuju tam jít ;). Jen nečekejte nějak extra chápavý a přístupný personál (ne, že by byli extra protivní, ale… ) . Ale to se asi dá přežít. Jinak, noc tam přijde tak na 150 DKK za jednoho, + na celej pobyt poplatek 20 DKK za povlečení, když máte spacák a 40 DKK za komplet povlečení. Byli ale tak hodní, že nám povlečení přes víkend schovali do pytlíku, abychom ho nemuseli znovu platit.

Pereme / Washing

Po měsíci v Dánsku jsme se rozhodli, že je čas vyprat. Překvapivě až do teď nám vystačilo oblečení, co jsme si sem dovezli. A asi by vystačilo až do konce pobytu (zbývá nám už jenom 10 dní), ale řekli jsme si, že to zkusíme, a taky jsme domů nechtěli přijet jen se špinavýma věcma. A jak nám to šlo se dočtete, když kliknete pod obrázkem na "další informace"

Btw: to, že mi tak dlouho vyzbylo oblečení mě trochu děsí, zvlášť když si vzpomenu, kolik toho ještě mám doma... konzum vládne světu! kde jsou ty časy, kdy jsem měla dvoje rifle, jednu sukni, čtyři trička, jeden svetr, jednu mikinu a tenisky?

Úspěšně se mi podařilo spálit rychlovarnou konvici / I succeeded in burning the electrical kettle

Zrovna včera jsme se s Peťou bavili o tom, že doufáme, že nám Nicolaj vrátí celou zálohu, co jsme mu dali na byt, že jsme nic nerozbili a že to je fajn, že budeme mít moc DKK v hotovosti. (A tak jsme to asi zakřikli, takže nic, co se stalo dál, není moje vina)

Dneska, když jsem nám vařila těstoviny (ne v té konvici! jen si v ní vždycky předehřívám vodu, ať to jde rychleji), se mi podařilo vrátit konvici zpátky zapnutou (ale ruku do ohně bych dala za to, že jsem ji z toho stojanu brala, až byla vypnutá). A kdo ví, co se stane rychlovarné konvici, když je zapnutá a není v ní vodička? No? Ano! Roztaví se!

Takže jsem roztavila rychlovarnou konvici. Hurá. No stejně byla plná vodního kamene, takže vlastně je to dobře, ne?

Googlila jsem ceny a zjistila jsem dvě věci:

1. rychlovarná konvice se řekne elkedel
2. v Dánsku stojí 1,7l konvice od 180 DKK

Takže tak. :(

Hledání bytu podruhé...a naposled na příštích pět měsíců / Flat hunting, take two

A je to. Dneska jsme podepsali smlouvu na byt! Juhuuuuu....

Hledání bytu poprvé... / Flat hunting, take one

Hledání bytu v Kodani je prý docela namáhavé. Zatím se tento předpoklad potvrzuje. Co je ale horší, že bez bytu, na který máte smlouvu, se nikam v Dánsku nehnete, protože nedostanete CPR kartičku a tím pádem nemůžete mít účet v bance, tím pádem nemůžete mít práci, tím pádem nemůžete mít paušál na mobil, tím pádem nemůžete mít nic. Takže hledáme a dneska jsme byli na prvních dvou prohlídkách. V Amageru a v Osterbro (viz. mapa dole). Nejprve něco málo k tomu, jak na tom jsme teď my. Pod mapou potom několik praktických rad.