Stěhování, znáte snad něco lepšího? :)

Takže jsme to tam celkově nějak přežili a ve středu hurá do našeho nového domova. Jako vždycky, když se člověk spolehne na autobusy, protože má být někde načas, i tentokrát autobusy zklamaly (to přeháním, ale… ). Na Rejseplanen.dk (něco jako IDOS) jsme si našli, že musíme jet jedním autobusem jedním směrem asi šest zastávek. Tak dojdem na zastávku a čekáme. Když do protisměru projede už druhej autobus, ale naším směrem nic, znervózníme. Ale na zastávce nic napsaný není, tak se snad nic neděje. Pak nám ale kluci, co jdou kolem, říkají něco jako Jeg synes det bus ikke korer (ti, co dánsky umí, pominou všecky chyby, co v té větě jsou, ti, co dánsky neumí, obdivují). A pak už anglicky, že ten autobus nejezdí a že musíme jít zpět dvě zastávky, protože od tam je objížďka. Paní indického původu, co čeká na stejný autobus, ale na druhou stranu, sdílí stejný názor, ale aspoň nám řekne, ať jedem ty dvě zastávky na druhou stranu autobusem. Tak zas čekáme a už je 14:55 a je jasný, že opět díky spolehlivost kodaňských autobusů přijdeme k Sarah pozdě (máme tam být v 15:00). Autobusy celkem plný, přestoupíme teda konečně v 15:10 na správný směr a pochopíme, že to byla další osudová chyba. Na další zastávku nám to totiž trvá cca 20 minut!!!! Vzhledem k tomu, že naše cesta má trvat ještě osum zastávek dalších, tak jdu do mdlob. Ještěže už máme tu smlouvu na ten byt, od které se dá odstoupit s výpovědní lhůtou tři měsíce. Autobus se ale pak nějak rozjede, takže cca 15:50 zvoníme u Sarah.

A to jsme neměli vybraný peníze na nájem, takže jsme vzala všecky tři karty, co s Peťou vlastníme, a šla do bankomatu vybrat 6000 DKK. Asi si dovedete představit, jak se na mě lidi koukali, když jsem tam strkala už třetí kartu a vybírala z každé něco mezi 5 a 10 tisíci korunami českými. Někteří to dokonce vzdali a rozhodli se, že vybírat peníze nepotřebujou. Než čekat, až já budu mít dost. Připomínalo mi to takový ten vtip s Pepíčkem a automatem na bonbóny... přece nebudu odcházet teď, když vyhrávám, ne?

Naštěstí má Sarah i její tatínek celkem pochopení, nehledě na to, že ona se taky nestíhala moc dobalit. Pak následuje povinná instruktáž k použití pračky, koupelny, dveří atd. a v 17:00 už jsme sami doma. Chybí nám ale peřiny a povlečení, takže jdeme nakupovat do Jysku. Koupili jsme si:

• Peřiny za 100 DKK jedna (teplý, dutý vlákno)
• Moc cool povlečení za 75 DKK jedno
• Prostěradlo za 49 DKK jedno

Ty ceny nás celkem příjemně překvapily. Nejde sice o nějak desénové kousky do ložnice se starožitnou komodou, ale když je otočíme růžovou stranou dolů, tak se v nich vyspí i Peťa.No a pak jsme si upekli hranolky, nalily kolu, zapnuli Sám doma na DVD, co nám tu nechala Sarah a asi v jedenáct usnuli.