Protože nám to aiesekaření trochu chybělo, tak jsem předminulý pátek zašla na AIESEC office tady na CBS a ptala se jich, s čím bysme jim mohli pomoct. No a světe div se, něco se našlo :) Takže jsme jeli jako OC na dánskou lokální konferencí pro nováčky (jmenuje se SEEDIUS).
Cesta na konferenci
Na konferenci jel každej samostnaně, my jako OC jsme tam měli být v pátek v 20:30. Takže jsme si našli spoj, koupili lístek a jeli jsme. Konfera se konala v prostorách střední školy, kterou jsme ne úplně v pohodě, ale našli. Jenže pak nastala horší část - dostat se dovnitř, do školy, která byla zavřená a zakódovaná.
- Nejdřív jsme se ptali odcházejících učitelek, jestli tam potkaly nějaký vysokoškoláky chystající konferenci. Nepotkaly.
- Pak jsme ve svým telefonu našla email od Caspera (president AIESEC CBS), tak jsme mu volali. Jenže na druhé straně to zvedl někdo, kdo neuměl ani slovo anglicky, a tak se jenom ptal: Kan du tale dansk? (mluvíte dánsky?) a po mjí odpovědi Jeg kan tale ikke dansk! (nemluvím dánsky) to prostě položil.
- Další nadějí byla Hanča - tak voláme Hanče do ČR, aby nám na stránkách AIESEC CBS našla kontakty na EB. Jenže na stránkách byly jenom kontakty na office, kde to nikdo nebral. (překvapení!)
- No a tak naše poslední záchrana byla to, že se můj telefon synchronizuje s Facebookem, a tak bysme mohli mít číslo na Caspera v mým mobilu. A taky že měli. Jenže telefon tůtal jako když volané číslo neexistuje.
- Takže jsme se pomalu vydali na cestu zpátky na nádraží a že pojedeme zpátky do Kodaně. Když v tom jsme potkali holku, která vypadala, jako že by mohla jít na AIESEC konferenci. A tak jsme šli s ní zpátky ke škole, a to už tam dole stál Casper a další a otevřeli nám a pustili nás dovnitř.
Naše role
První co jsme udělali (kromě toho, že se dozvěděli a zase zapomněli jak se všichni jmenujou), tak jsme si s něma dali pěkně pizzu upečenou v troubě. Mňam. No a pak nastal ultra-rychlý premeeting. Tam jsme zjistili, že jsme vlastně nepřijeli pomáhat OC, ale že jsme jediný OC (spolu s jednou holkou, která nám už ráno druhej den lezla na nervy a další holkou, která byla v boardu pobočky AIESEC v Rumunsku). A kromě toho, že role OC není jenom chystat svačiny a uklízet po párty, ale taky chystat obědy a večeře a snídaně. Takže se nám poměrně rychle vytratila vidina klidného víkendu.
Celej premeeting byl tak trošku zvláštní, když to srovnám s českýma konferencema. Chápu, že vzhledem k tomu, že AIESEC není ani pro board všechno, tak je to těžký, ale nad některýma věcma jsme my a Rumunka (Bianca) jen nevěřícně kroutili hlavama, jak jim to může fungovat. Ale funguje, takže vlastně fajn.
Spaní
Protože se celá konference konala ve škole, spalo se ve třídách na spacících. Není to sice vrchol luxusu, ale nikdo si nestěžoval a on je stejně večer člověk na konfeře tak unavenej, že je to jedno, kde lehne. Aby se tam ale všichni vyspali, museli jsme odnosit asi milión stolů. Zajímavý bylo, že spousta lidí si místo spacáku přivezla peřiny a místo karimatky si přivezli monstrózní nafukovací matrace. Holt jiná doba. No a taky jeli autem, tak se jim to líp nese.
Jídlo
Jídla bylo na konfeře spoustu. Chystali jsme svačiny a furt bylo co jíst, takže si to všichni pochvalovali. Chystali jsme jako OC taky obědy a večeře, ale měli jsme docela štěstí, protože oběd v dánském podání je sendvič, takže jsme jenom krájeli a krájeli jak blázni rajčata a okruky a salát do sendvičů. Ale lepší, než vařit, že. No a sobotní večeři domluvili externí catering, takže jsme to jenom nachystali, aby si každej mohl vzít, co chtěl, a pak to uklidili. Všichni delegáti přitom seděli jako jedna velká rodina u dvou dlouhatánských stolů, tak to bylo pěkný.
Nordic Circle
Ve Skandinávii mají tzv. Nordic Circle. A tím začínali párty. Jde o to, že všichni stojí v kruhu, koluje flaška a každej může říct, co má na srdci. Tak to bylo takový pěkný, jak všichni nováčci říkali, jak se jim v AIESEC líbí, a jak jsou všichni usměvaví a ochotní a tak. A vtipná byla jedna holka, která chválila nás, jako OC, a řekla: "Je to úžasný, jak dva lidi, co si to umí dobře zorganizovat, to všechno stíhají"... vtipný to bylo pro to, že jsme tam organizovali oficiálně čtyři, jenže ta jedna holka byla úplně mimo (ta, co nám lezla na nervy), ale Bianca, ta nám docela dost pomáhala...
Boat Race (ne, bohužel, žádný topálky!)
No a to nejstěžejnější, boat race. Na konferenci o asi 80 lidehch bylo 8 týmů, v každým týmu maximálně čtyři lidi. Pilo se sice ze 4dcl kelímků, ale pilo se jednou rukou a ze stolu, takže to byl pěknej opruz. V kelímcích byly necelý dvě deci piva a nejrychlejší tým vypil jeden kelímek v průměru za cca 6 sekund. Jenže problém je, že ono se to tou jednou rukou nějak extrémně rychle pít nedá, protože to hned teče na zem, když to člověk moc nakloní. A finále se samozřejmě pilo jenom jedno pivo, ne tam a zpátky. Takže to bylo teda DOST hrozný. S náma v týmu byly ještě týmlídři, takže jsme se dostali do semifinále, kde nás nějakej tým porazil.
